Meč jednoruční - Franská Spatha

Spatha je zbraň s bohatou historií, která se původně vyvinula z keltských dlouhých mečů a později byla převzata Římany. Původní římské spathy byly používány jízdními vojáky během 1. století n. l., zatímco legionáři dávali přednost kratším mečům, jako byl gladius. Ve středověku, zejména mezi 9. a 11. stoletím, se spatha stala oblíbenou v celé Evropě.

Tento typ meče byl hojně používán germánskými kmeny, vikingy a také franskými rytíři. V té době se spatha vyznačovala dlouhou, rovnoběžnou čepelí a ostře broušenými hranami, což ji činilo ideální pro sečné i bodné útoky. Díky své délce a všestrannosti byla zbraň účinná jak proti pěchotě, tak proti jezdcům.

Spatha se používala především v boji muže proti muži a byla symbolem prestiže a moci. Byla součástí výbavy válečníků z období raného středověku, včetně šlechticů a bojovníků ve franské říši, Anglosasech, Normanů a skandinávských válečníků. Některé spathy byly bohatě zdobené, což z nich činilo statusové symboly, často pohřbívané s majiteli jako součást funerálních rituálů.